The Raven was translated into Czech at least 16 times. Here are attempts to replicate some of those translations by different Large Language Models. Only the first 6 stanzas were used.

Havran: Šestnáct českých překladů - Alois Bejblík | Databáze knih

</aside>

Prompt

Translate this into Czech

**The Raven**

By Edgar Allan Poe

Once upon a midnight dreary, while I pondered, weak and weary,
Over many a quaint and curious volume of forgotten lore—
While I nodded, nearly napping, suddenly there came a tapping,
As of some one gently rapping, rapping at my chamber door.
“’Tis some visitor,” I muttered, “tapping at my chamber door—
Only this and nothing more.”

Ah, distinctly I remember it was in the bleak December;
And each separate dying ember wrought its ghost upon the floor.
Eagerly I wished the morrow;—vainly I had sought to borrow
From my books surcease of sorrow—sorrow for the lost Lenore—
For the rare and radiant maiden whom the angels name Lenore—
Nameless here for evermore.

And the silken, sad, uncertain rustling of each purple curtain
Thrilled me—filled me with fantastic terrors never felt before;
So that now, to still the beating of my heart, I stood repeating
“’Tis some visitor entreating entrance at my chamber door—
Some late visitor entreating entrance at my chamber door;—
This it is and nothing more.”

Presently my soul grew stronger; hesitating then no longer,
“Sir,” said I, “or Madam, truly your forgiveness I implore;
But the fact is I was napping, and so gently you came rapping,
And so faintly you came tapping, tapping at my chamber door,
That I scarce was sure I heard you”—here I opened wide the door;—
Darkness there and nothing more.

Deep into that darkness peering, long I stood there wondering, fearing,
Doubting, dreaming dreams no mortal ever dared to dream before;
But the silence was unbroken, and the stillness gave no token,
And the only word there spoken was the whispered word, “Lenore?”
This I whispered, and an echo murmured back the word, “Lenore!”—
Merely this and nothing more.

Back into the chamber turning, all my soul within me burning,
Soon again I heard a tapping somewhat louder than before.
“Surely,” said I, “surely that is something at my window lattice;
Let me see, then, what thereat is, and this mystery explore—
Let my heart be still a moment and this mystery explore;—
’Tis the wind and nothing more!”

Plain translation

Havran

Od Edgara Allana Poea

O půlnoci, mdlý a vratký, nad folianty prachu, řádky Učených knih dávné lásky, zapomenuté od let již — Když jsem klímal, náhle ťukot ozval se jak lehký úkrop, Jako kdyby někdo klepot, klepot činil u mých dveří blíž. „Je to host," já zamumlal jsem, „ťuká na mé dveře blíž — Jen to je a nic víc."

Ach, já jasně pamatuji: bylo to v tom prosinci, Když žhavý uhlík v krbu přízrak vrhal na zem níž. Toužil jsem po ránu marně; marně hledal v knihách zdárně Úlevu od žalu v parné touze po té, jíž říkali Lenore — Po té vzácné, zářné panně, již andělé zvou Lenore — Zde beze jména již.

A hedvábné, smutné, vratké šustění těch záclon plachých Děsilo mě, plnilo mě hrůzou, již jsem neznal dříve již; Takže, abych ztišil tlukot srdce, stál jsem opakuje „To je host, jenž požaduje vstoupit skrze dveře blíž — Pozdní host, jenž požaduje vstoupit skrze dveře blíž; — To je to a nic víc."

Duše má pak zesílila; neváhal jsem od té chvíle, „Pane," řekl jsem, „či paní, za odpuštění prosím již; Avšak já jsem právě dřímal, když jste přišel, tiše kýval, Tak zlehka jste zaklepal, tak jemně ťukal na dveře blíž, Že jsem sotva slyšel vás" — zde otevřel jsem dveře blíž; — Tma tam byla a nic víc.

Dlouho do tmy zíral jsem tam, stál jsem, divil se a bál tam, Pochyboval, snil sny, které smrtelník si netroufal kdy snít; Však ticho nebylo rušeno, a klid nedal žádné slovo, A jediné slovo řečeno bylo šeptem „Lenore?" To šeptal jsem, a ozvěna mi vrátila to „Lenore!" — Jenom to a nic víc.

Zpět do komnaty se vracím, celou duší v ohni ztrácím, Brzy zas jsem slyšel ťukot, hlasitější než byl dřív. „Jistě," řekl jsem, „to něco na mé okenici klepe; Pojďme tedy zjistit, co to, toto tajemství chci mít — Nechť se srdce ztiší na moment, toto tajemství chci mít; — To je vítr a nic víc!"

In the style of Jaroslav Vrchlický

Havran

Od Edgara Allana Poea

V půlnoc temnou, truchlou, čirou, nad svazky jsem bděl a vírou V staré vědy hledal spásu z dávných, mystických těch cest — Náhle, když jsem dřímal v mdlobě, ozvalo se v tiché době Zaklepání v mojí kobě, jak by kdosi chtěl tam vlézt. „Pozdní host," dím v polosnění, „přišel ke mně věstí zvěst — Toť vše jest a víc nic jest."

Ach, jak živě v paměť vniká: prosinec to byl, kdy mžiká Rudý žár, jenž z krbu stékal, vrhal stínů temný křest. Marně toužil jsem po jitru; z knih svých chtěl jsem mír si přibrat, By mi daly zapomenout na tu, kterou zvali jest Serafové zlatou pannou — Lenoru ji zvali jest — Bez jména zde na věky jest.

Hedváb záclon purpurových šustil v tónech tajuplných, Hrůzou plnil mne, až v žilách tuhla krev a mráz šel kest; By ztišil tlukot srdce v hrudi, opakoval jsem si v trudí: „Host to pozdní v noci bloudí, přišel, by moh' ke mně vlézt — Host to pozdní v noci bloudí, přišel, by moh' ke mně vlézt — Toť vše jest a víc nic jest."

Duše má se vzchopila pak, neváhal jsem ani tak: „Pane," děl jsem, „nebo paní, odpusťte mi, prosím jest; Však já jsem tu dřímal právě, když jste přišli v noční slávě, Tak tiše jste klepali jste, že jsem váhal, kdo by jest, Sotva jsem vás zaslechl" — a otevřel jsem, kdože jest; — Tma jen tam a víc nic jest.

Dlouho v temno zíral jsem tam, stál a trnul, bál se, zdráhal, Sny jsem snil, jež smrtelníků neodvážil snít by jest; Však ticho nebylo zřeno, znamení mi nedáno, Jen jediné slovo štkáno bylo šeptem „Lenora?" To šeptal jsem a ozvěna mi vrátila „Lenora!" — Jen to znělo, víc nic jest.