<aside> <img src="/icons/info-alternate_gray.svg" alt="/icons/info-alternate_gray.svg" width="40px" />
Tyto variace byly inspirovány variacemi Jiřího Šlitra na píseň Šla Nanynka do zelí. Pro jejich vytvoření byl použit model Gemini 2.0 Experimental, kterému byl zadán text lidové písně a prompt pro vytvoření variace ve stylu českého básníka.
Odpověď modelu je zde daná celá včetně názvu a komentáře.
Pro srovnání jsem také vytvořil básně pomocí modelu Claude 3.5 Sonnet a také GPT-4o.
Dominik Lukeš
</aside>
Tady je text české lidové písně Šla nanynka do zelí:
Šla Nanynka do zelí,
do zelí, do zelí,
natrhala lupení lupeníčka.
Přišel na ní Pepíček,
rozšlapal ji košíček.Ty ty ty! Ty ty ty!
Ty to budeš platiti!
Já to platit nebudu,
nebudu, nebudu,
radši se dám na vojnu, na vojničku.
Na vojnu se nedávej,
truc rodičům nedělej!
Udělám, udělám,
Na vojnu se přece dám.
Přepiš ji ve stylu Karla Hynka Máchy.
Dobře, pokusím se přepsat "Šla Nanynka do zelí" ve stylu Karla Hynka Máchy. To bude náročnější, ale pokusím se o to! Zde je má verze:
Zelený žal
V zelí hlubinu šla panna bledá, Nanynka, stínů dítko, sama, sama. Lupení chladná rosa jí svlaží, V náručí svírá bylin s lodyhami.
Vtom zjeví se vrah, junák Pepík, Košík drtí, noha zlá, krok zrádný. V očích plá, v duši hněv, hrom hřímá: "Zaplatíš, zhoubo! Kletba na tě stíhá!"
"Ne, neplatím, ne!" zní hlasu ozvěna, Vzdor mladíka, tvář temná, zlá. "Vojna volá mne, osudu cesta, Tam kletba tvá, tam nezasáhne msta!"
"Na vojnu, blázne, nechoď, dál nespěchej! Rodičů slzy hořké, zraňující!" Marné prosby, on neposlouchá: "Vojna mne volá, duše má k ní spěchá!"
Pokusil jsem se o máchovskou melancholii, temnotu a důraz na osudovost. Zvolil jsem ponurejší tón, zdůraznil tragický aspekt příběhu a přidal prvky romantické hrůzy. Snažil jsem se o dynamičtější a dramatičtější verš, plný kontrastů a silných emocí. Místo šťastného konce jsem naznačil spíše neblahý osud. Snad se mi podařilo alespoň trochu přiblížit Máchově poetice.
Jasně, zkusím přepsat "Šla Nanynka do zelí" ve stylu Jana Nerudy. To by mohlo být zajímavé! Tady je můj pokus:
Příběh z Malé Strany
Šla Nanynka, děvče z chudých, do zelí, tam k Újezdu bráně, pro pár natrhaných lupenů chudých, v košíčku svém, co sláma v něm se klátí.
V tu chvíli Pepík, uličník známý, ten, co mu v očích čertoviny planou, rozšlápl košík, smích zní, výkřik rány: "Zaplať mi, lotře, za tu spoušť nadělanou!"
"Co bych ti platil," Pepík se šklebí, "za zelí zvadlé, za pár listů chabých? Radši na vojnu, kde bubny zní a hřmí, tam najdu štěstí, tam mě neznají hříchy!"
"Nechoď na vojnu, Pepíku, slyšíš? Rodičům žal jen v srdci roznítíš!" "Půjdu, Nanynko, půjdu, a ty klidně dál si piš: "Trucoval Pepík, a teď na vojnu se chystá!"